Petr Kolář o nebeskom mejdane
Čau Peťas, nečekal jsem, že mě pozveš na mejdan a já tě nebudu moct obejmout. Měli jsme takovej rituálek, kdy jsme se líbali ze strany na stranu a krásně jsme se u toho smáli. Takovej je prostě život, tyhle věci přicházejí. Vzpomínám si, jak jsme se bavili o našich kamarádech, který odešli na ten nebeský mejdan dřív než ty. Tys říkal: Ať jsi nahoře nebo dole, hlavně se z toho neposrat. Mám tě tady (v srdci) kamaráde.
Bára Basiková o symbole bolesti
Milý Petře, už je to víc než 25 let, co jsme se poznali a naše životní a zpěvácké životy se od té doby odvíjely velice podobně. Každý z nás si prošel spoustou etap. Prožil a odžil hodně radosti a zklamání. Hodně úspěchů i pádů. A v tomhle našem žití jsme se čas od času míjeli a zase potkávali a vždycky zjišťovali, že podobně cítíme a vnímáme stejné věci. Podobně tápeme a zoufale hledáme svoje místo v tomhle životě, na tomhle světě a svádíme svůj každodenní zoufalý boj se svými démony. Od první chvíle, kdy jsem tě poznala, byl jsi pro mě zjevení. Citlivý kluk s rozervanou duší, věčně zadumaný a věčně pochybovačný, ale vždycky tak strašně poctivý ke svojí práci a zodpovědný ke všem lidem kolem sebe. Dojímalo mě to, jak jsi vždycky všechno strašně řešil, každý detail své profese. Jak jsi pečlivě zvažoval každý krok své tvorby a jak ses kolikrát trápil úplně zbytečnými věcmi. Ale to už k tobě patřilo, takový jsi byl a nejen za to si tě moc vážím. S neskrývaným obdivem jsem chodila na tvoje koncerty a poslouchala tvoje desky. Tvůj zpěv byl pro mě vždycky čarovným symbolem bolesti v duši, ve tvém hlase bylo odjakživa tolik smutku, ale přece byl tak vroucí, naléhavý, plný naděje a světla. Děkuji ti za to, že jsem spolu mohli zpívat. Děkuji za krásné vzpomínky a nejen na tu hudbu, která nás pojila, ale i na tvůj smích a tvoje rozzářené oči a takového si tě budu pamatovat a určitě nejen já navždycky. Pro mě jsi tady pořád, protože kdo v srdci žije, ten neumírá.
